To jsem já, přímo já kdo tu postává,
každé ráno k vašim oknům zamává,
celý týden z nich své oči nespouští, že jsi prý má.

A ty jen koukáš ven, proč mě nevnímáš,
na mě jakoby se schválně nedíváš,
jen mě stále tak víc a víc napínáš, ale príma.

Tvůj první velký kluk jsem já,
víš to a říkáš ne a ne,
tvůj první velký kluk jsem já,
slunce mám tebou zastřené.

Proč tvůj smích slyšet smím jenom z povzdálí,
proč ti vadí jeden známý, neznámý,
nejsi ta kterou každý hned omámí, to je príma.

O tom sníš, tak pojď blíž, nech už váhání,
jenom blázen svoje štěstí odhání,
zahoď sen a pojď ven i to čekání bylo príma.

Tvůj první velký kluk jsem já,
víš to a říkáš ne a ne,
tvůj první velký kluk jsem já,
slunce mám tebou zastřené.

Tvůj první velký kluk jsem já,
víš to a říkáš ne a ne,
tvůj první velký kluk jsem já,
psal bych ti básně náramné,
a hádej o čem dívko zlá, že jsi tak rozmarná, ale príma.