Ve starém Egyptském království,
v bohatém starém Memphysu
bohyni Sekhmet zbožòují,
pøináší lidem jistou spásu.
Mstí se padlé bojovníky,
dodává královi odvahu,
je patronkou moru a strašné zhouby,
šíøí v bojích boží mstu.

Když Egyptský lid táhne do boje,
faraon mstivou bohyni k sobì zve.
Sekhmet hlídá v bojích pána svého,
na pomoc vláèí Ptaha-boha váleèného.
Boží mstou na cestách sama rozkazuje,
v èele se svým králem celý boj pozoruje.

Temné a váleèné síly nepøátelského lidu
bojí se aby neužila svého dechu.
Ohnivý dech pálí tìla v prach,
silné odìnce vysílá do boje Ptah.
Do øeže se ženou šípù støelci,
Sekhmet má v moci jejich ostré šípy.

,,Sekhmet nièivá,
bohynì ohnivá,
mor rozléváš,
mstou proklínáš!"

Když Egyptský lid táhne do boje,
nebojí se umøít-støeží je bohynì.
Vláèí s sebou Ptaha-boha váleèného,
chrání celu zemi-sluncem protkanou.
Svoji sílu v bojích smrtí ukazuje,
v èele se svým králem boj vždy vyhraje.

Bohynì války s hlavou lvice,
korunu má z kobøích hlav a sluneèního vìnce,
pomáhají jí luèišníci a luèišnice,
Sekhmet je kráskou v podobì lvice.
Váleèná,
nièivá,
bohynì
Sekhmet!

Egyptský lid se vždy vrací z boje vítìznì,
Sekhmet se obrací do bojištì,
na poušti leží cizincù mrtvá tìla,
Egypané dìkují své patronce,že smrtí zasela.
V rozžhavený písek svým dechem pak rozpaluje,
nad Egyptem tím svou moc ukazuje.

Bohynì války s hlavou lvice,
korunu má z kobøích hlav a sluneèního vìnce,
pomáhají jí luèišníci a luèišnice,
Sekhmet je kráskou v podobì lvice.

Tmavé a zdrcené oèi míøí k nebi,
z boje ztrhané ruce natahují,
paprsky slunce míøí ke svatyni,
lehký vánek se mìní ve vichøici.
Vyvolený modlitbu do pouštì vykøikuje,
obìtováním celý obøad dokonèuje.

Bohynì války s hlavou lvice,
korunu má z kobøích hlav a sluneèního vìnce,
pomáhají jí luèišníci a luèišnice,
Sekhmet je kráskou v podobì lvice.
Váleèná,nièivá,bohynì

Sekhmet!