Za hradbami věčného ohně naslouchám slovům větru. Ten vede naši říší v dál. Ukazuje cestu nového života a tak čekám, až projdu branou Slunce. Dívám se tam, kde obzor splývá s oblohou v nekonečno.
Ne, naše říše nemůže míti hranic. Rozvírám paže k nebesům.
Proč tolik krutosti? Slyš mé volání. Proč plníš proroctví, co nebylo vyřčeno. Daruj život, jsi-li mocný. Oslavuj světlo, naslouchej hlasům moudrých.
Ne, naše říše nemůže míti hranic. Rozvírám paže k nebesům. To je naše země a já vím, že musím pokračovat. Není čas na lítost. Neproste o milost. Odejděte s hrdostí, se vztyčenou hlavou, bez slz a vzlyků.
Slyšte...! Nadešel okamžik, který sečte všechny hříchy světa. Nadešla chvíle, která osvobodí myšlenky a zprovodí vše špatné, co není předurčeno.