Zhasl už oheò a jiskra líná
pomalu vzlétla tmou,
škrtl jsem sirkou, co jediná zbyla,
cigaretu vyklepanou,
z lesa vyletìl pták a krákoral tak,
že vzpomínky mé rozjitøil,
na znak pavoukù, co do klobouku
mi vyšila holka z kusu mé šály
v zavøeným kupé, když koleje hrály.

Mùj amulet nezklamal moji pou,
jak andìl pøi mnì stál, když nemohl jsem dál,
vím, cesty mé s tvými se nesejdou,
ty pevnì drží èas a s nimi i nás.

Zvedl jsem klobouk, pevnì ho sevøel,
z myšlenek byl vodopád,
najednou kdosi dlanì otevøel,
z prstù mi tiše vypad',
zahoøel jako vích a z let bláhových
stal se plamenící rejd
a dívky té tváø mi zjevila záø,
rudých plamenù na konci léta,
na rtech mi zbyla jen jediná vìta.

Mùj amulet nezklamal moji pou,
jak andìl pøi mnì stál, když nemohl jsem dál,
vím, cesty mé s tvými se nesejdou,
ty pevnì drží èas a s nimi i nás.
Mùj amulet nezklamal moji pou,
jak andìl pøi mnì stál, když nemohl jsem dál,
vím, cesty mé s tvými se nesejdou,
ty pevnì drží èas a s nimi i nás.